Melta po Babičce

Mám 92 letou babičku. Úplně zdravou. Pravidelně přicházím s pytlíkem bílých rohlíků a nacházím ji ohnutou u odpadkového koše (předklon v úhlu, který ani já nezvládnu a to se považuju za člověka v kondici). Zavazuje pytlík se svými třemi slupkami od banánu a brambor a říká: „Kačul, to víš, já už na ty záda a na ty kolena nemůžu…“

Moje babička byla fantastická kuchařka. Její vepřo knedlo zelo a maso na hořčici s knedlíkem by ocenili největší gurmáni. Nejvíc já s tátou a s mojí ségrou. I ty palačinky od ní byly nejlepší na světě. Babiččin jídelníček se léta pohyboval mezi brambory s mlíkem k večeři, rohlík s bílým kafem (meltou) k snídani a polévka s hlavním jídlem (dokud vařila ještě pro víc lidí). Hlavní jídlo byl povětšinou ten nejlepší knedlík na světě s nějakou omáčkou.

Uznejte, žádný výstřelek zdravé stravy – naprostá česká klasika.

Dneska po mně chce občas vinnou klobásu nebo párek, občas plátek masa…jí málo a moc už nemá na nic chuť. A nejvíc, nejvíc si pochutná na té meltě s mlékem a rohlíkem. A je úplně fit! Nad jejími krevními testy kroutí hlavou doktoři, kardiolog, co jí kontroluje jednou za půl roku budíka, jí říká, že je sokolnice a že takhle z postele nevyskočí kdekterý šedesátník.

Lámu si nad tím hlavu. A došla jsem k nějakému závěru?

Ano, moje babička měla z jídla vždycky radost. Uměla uvařit tak, že si na tom sama vždycky pochutnala. Nikdy nepřemýšlela o živinách, o zásadotvorných nebo kyselinotvorných potravinách. Prostě šla na zahrádku a každý den utrhla salát a ten čerstvý snědla. Obilí z vlastního pole vozili k mlynáři a z něj pak pekli koláče a chleba. Její babička jezdila zadělávat na chleba jednou za 14 dní a to byl prý obřad. Aby se kvásek nelekl, aby ho neofouklo….

Miluju všechny tyhle povídání o jídle, jak to bylo za jejího mládí. Popíjím tu bílou meltu a poslouchám. To jsou věci, to muselo být opravdové jídlo. Všechno maso bylo bio, všechna zelenina byla bio a nikdo o tom nemusel přemýšlet.

No jo, časy se mění. Ale jedno vám řeknu, začne teď zrát ovoce, na podzim budou jablka. Vyhněte se supermarketům a až pojedete přes malé zapadlé vesnice na výlet, zaťukejte sem tam na nějaká vrátka a zeptejte se toho dědy, co vám otevře, jestli by nevěděl o někom, kdo má jablíčka na prodej. Ze zahrádky. Fakt to udělejte, budete mít radost, že nejsou jedno jak druhé, nablýskané voskem.

A hlavně…ať jíte, co jíte, mějte z toho radost a potěšení, zdá se, že to je recept mojí babičky na dlouhověkost. A možná k tomu můžete vyzkoušet starou dobrou meltu…kdo ví, třeba na ní něco bude

Pěkné léto plné čerstvého ovoce,

Komentáře