Když myši mají pré

Na rovinu? Mně se to tentokrát nepovedlo ani omylem. Což ovšem neznamená, že vám nemůžu poradit, jak na to, minimálně z pozice „a příště se nedám“.

Máme za sebou parádní víkend. Skvělí lidé z manželovy firmy (OpenOne), krásný pivovar na Zvíkově, slunce, parník, bazén, točené kvasnicové, spousta dětí všeho věku…a na terase pro nás pípa se dvěma kouhoutky – jedním na pivo a druhým na limonádu. A můj syn, jenž zavětřil 3 minuty po příchodu, že té limonády jsou tam hektolitry a jsou zdarma (a maminka neodhalí, kolik toho vypiju), stejně jako objevil ráno k snídani bílý rohlík a na něj nutelu. Zajedl to křupinkami s oslazeným jogurtem, zapil horkou čokoládou, zatímco já se (v rámci cvičení neničit hezký den s rodinou poznámkami o (ne)zdravém jídle) snažila neotáčet oči v sloup příliš viditelně ani jimi jinak nekoulet.

Prostě jsem nechala věci, aby se děly bez mé kontroly a v duchu jsem záviděla známým výživovým specialistům, kterým se povedlo zcela svobodně a láskyplně svým dětem vysvětlit, co cukr v kombinaci s bílými rohlíky dělá našim střevům (a věřte mi, není to úplně pěkné) a jejichž děti to pochopily a místo bílého křupavého rohlíku s nutelou zcela uvědoměle zásadně vybírají z nabízených dobrot třeba vajíčka se zeleninou (s ohledem na standardní výběr snídaní v českých hotelích).

Můj syn mezi ně prostě nepatří. Jasně a stručně mi přichází na mou lehkou námitku vysvětlit, že to doma nemáme a proto on to potřebuje okusit (jeho slova) a zjistit, co to je. Co na to říct. Potřebuje zřejmě vlastní zkušenost. Ptám se, zdali dá přednost jazýčku a jeho chutím před bříškem, načež on má zcela jasno. Ano.

Prý ho mám milovat bezpodmínečně, říká můj muž. Například i tehdy, když odmítá sníst oběd (protože má břicho jako soudek plný limonády) i tehdy, když na zeleninu otočí svůj otrávený ksichtík a s krajním odporem do sebe nasouká dva kousky okurky. I tehdy.

Průběh odpoledne nebudu zbytečně detailně popisovat, neboť mi to připadá poněkud nedůstojné. Řekněme, že jsem lehce selhala ve svém přesvědčení, že je výjimečný víkend a moje děti si to zaslouží.

Co jest ale důležité, je, že jsem se v pátečním chaosu před odjezdem zapomněla vybavit proprietami, které by situaci mohly značně ulehčit, ne-li zvrátit. Příště si zabalím do tašky následující kousky skládačky, jež by lépe zapadly do puzzle představujícího klidný pohodový víkendu (bez dítěte ve vývrtce způsobené nadopováním se cukrem):

Chlorella – naše děti se s ní cpou, když je doma na stole, je zásadotvorná a vrací rovnováhu trávení. Bývá od ní zelená sedačka a polštáře, občas rukávy.

Ječmen – taktéž, nacpe-li se dítě někde cukrem, pomůže ječmen alespoň částečně zvrátit škody napáchané na acidobazické rovnováze těla.

Soul rain – pekelně drahý, ale naprosto účinný a fantastický pytlíček s pitíčkem plným rozdrcených semínek všeho možného, obsahující obrovské množství mastných kyselin, který uvádí tělo zpátky do rovnováhy.

Umeoctové tablety – k dostání v prodejnách zdravé výživy, vrátí tělu zpátky minerály ukradené bílým cukrem.

A tohle všechno bych nenápadně sem tam nějak propašovala do sobotního programu. Mám už vyzkoušené, že když to takhle udělám (v situacích, kdy opravdu nemám šanci to řešit jinak a moudře), projdeme celým cukrovo-limonádovým mejdanem snáz a bez následků v podobě rýmy, kašle a únavy…

Milé maminky, souhlasím zcela, že je moudřejší se do těchto situací nedostávat. Já nejsem vzor té, která by měla dokonale vychované uvědomělé a zásadové děti. Dělám, co můžu. Miluju je i s jejich touhou mít to, co má ostatních 20 dětí v prostoru. A prostě jim to dopřeju, protože nevidím jinou možnost a jáhlovou kaši v krabičce do hotelu na víkend nepovezu, tu uvařím v pondělí ráno. Mám své limity. A hledám řešení typu krizové intervence, když to nejde jinak. Bylo by pro mě snazší sem napsat, jak to zařídit, aby všechny ty „produkty moderní doby“ nechtěly. Ale já na to ještě nepřišla. Máte-li recept, jak na to, ozvěte se, budu vděčná

S veselou nedělní myslí (že už to skončilo),

Katka

Komentáře