Od dob mého mládí jsem bojovala se svým tělem. Netaktní poznámky mého učitele matematiky vůči mému měnícímu se tělu v pubertě, neochota mého trávení poradit si s těmi řízky po nedělním obědě…ty nemilé chvíle, kdy táta křičel na mojí malou ségru, ať si už nepřidává a já, zapíchnuté oči do talíře, jsem se jí nezastala… Jak řekla jedna má moudrá klientka, pro mého tátu byla tloušťka charakterovou vadou, a tak jsem si do hlavy zasela myšlenku, že nesmím dopustit být tlustá, protože jinak by mně nikdo nechtěl a nejspíš bych na celém světě zůstala sama a táta by mně neměl rád. Táta už tady není, ale byl to úžasnej chlap a já jsem mu dneska z hloubi duše vděčná, protože kdyby pro mě tohle všechno neudělal, dnes bych byla někdo jiný a tyhle řádky bych nepsala. A já jsem ráda, že jsem já a že je píšu :).

Z dnes pro mne nepochopitelného rozhodnutí stát se modelkou, se stala moje noční můra. Různě jsem vynechávala jídla a důvěřovala doporučením v dietních časopisech (a to jsem se považovala za docela chytrou holku:)). Jakmile jsem se odstěhovala od rodičů po maturitě a přestala závodně tancovat, rázem jsem začala měnit svou postavu dramatickým způsobem. Odsuzování sebe sama a svého těla se stalo mým stálým souputníkem. Znám ten pocit, když míjíte zrcadlo a chcete se vyhnout svému odrazu, znám do morku kostí ty vlny vlčí touhy po jídle pro prohladověném dnu, kdy nezáleží na tom, co bude za 5 minut, TEĎ potřebujete vyjíst ledničku, slupnout tabulku čokolády (nebo čokoládového zajíce) na posezení. Znám to, když pak s hlavou v dlaních sedíte v koupelně a vymýšlíte, jak zítra budete jen o vodě, abyste tu katastrofu zvrátili…a zítra zase znovu. To všechno bylo po mnoho let mou součástí. Lapená v návalech stresu a napětí kolem jídla a posléze posedlé kontroly sebe sama jsem žila mnoho let a mé už tak slabé trávení začalo v mých 25 letech vypovídat službu.

Tak. Pochopila jsem, že tudy jít nechci. Vydala jsem se na jinou cestu. A bylo mi přáno. Prošla jsem mnoho seminářů osobního rozvoje, stála v mnoha konstelacích, rituálech, na půdě Akademie léčivé výživy jsem pochopila, že ze všech stravovacích systémů má smysl si vybírat, co mně nebo mým klientům dělá dobře. Moje imunita časem pochopila, že už se nemusí obracet proti mně. A já krok za krokem začala víc a víc chápat souvislosti mezi svou vlastní duší, svými návyky, touhami, přesvědčeními, jídlem a tím, co cítím, když jím. Pracovala jsem mnoha technikami, učila se z mnoha knih a od mnoha učitelů. Jsem vděčná, že mohu tyhle dary, které jsem po cestě nasbírala, předat i vám.

Připojily se ke mně na cestě životem mé dvě úžasné děti a já jsem si uvědomila, že jim chci předat něco úplně jiného, než jsem ve vztahu k jídlu a ke svému tělu žila já sama: lásku k oběma. To samé chci ukázat i vám.

Kateřina Literáková

Umím se stát advokátem vašeho těla a často i vaší duše, umím obrátit vaši pozornost zpátky k vám a budu se vás ptát tak dlouho, až sami v sobě najdete odpověď.

Původním vzděláním jsem andragog a firemní koučka, která se po narození svých dvou dětí a osobní cestě vedoucí skrz vážné zdravotní potíže, odmítání vlastního těla, zamotanému vztahu k jídlu a váhu měnící se v krátkém čase o pár desítek kilogramů nahoru či dolů, rozhodla, že svůj život zasvětí zkoumání vztahu k jídlu, psychologie kolem jídla a metabolismu. Absolvovala jsem 1. běh studia na ALV, trénink u Marca Davida na Institute for the psychology of eating, výcvik trauma terapie u Milana Hořínka, vzdělávání u Moniky Divišové (Wellnessia), výcvik v koučování a poradenství v osobním rozvoji u MUDr. Petra Mílka. Jsem členkou Aliance výživových poradců a za své nejzásadnější vzdělání v životě považuji waldorfský učitelský seminář, který mě nasměroval k chápání mnoho vrstevnosti lidské bytosti.