Autor Kateřina Literáková

O autorovi

Je libo raw dortík anebo kašičku? (aneb povídání o směrech ve výživě)

Chystáte-li se vstoupit do světa výživy, neřku-li výživového poradenství, nezapomeňte si devítku, popřípadě luk a šípy a pořádnou kudlu. Vězte totiž, že vstupujete do válečné zóny. Džungle. Divoký západ. Nebo tak nějak. Odborníci do sebe střílí navzájem, obrněni nejnovějšími vědeckými poznatky a důkazy, laická veřejnost tápe a stébla se chytá u nejrůznějších praktiků nejrůznějších výživových směrů a filozofií. Najděte jedno „výživové“ tvrzení a já vám...

Jíme hlavou

Jíme hlavou? Bloumám. Když nemám úkol, s nikým si nepovídám, nemám konzultaci ani se nic neučím, zásadně bloumám. Vypouštím svoje myšlenky na nekontrolovatelné špacíry do minulosti, plánuju vzdálenou budoucnost, jsem úplně všechno, jen ne tady a teď. Všichni guruové světa, zachraňte mne! – přítomný okamžik je pro mě pojmem tak vzdáleným, že dosažitelnější je snad i výchova mých dvou dětí...

Když myši mají pré

Na rovinu? Mně se to tentokrát nepovedlo ani omylem. Což ovšem neznamená, že vám nemůžu poradit, jak na to, minimálně z pozice „a příště se nedám“. Máme za sebou parádní víkend. Skvělí lidé z manželovy firmy (OpenOne), krásný pivovar na Zvíkově, slunce, parník, bazén, točené kvasnicové, spousta dětí všeho věku…a na terase pro nás pípa se dvěma kouhoutky – jedním na pivo...

Účel světí prostředky

Zpráva z čundru. Moje děti ušly 17 km. UŠLY 17 KM!!!!!!! Máme za sebou víkend s kolegy mého muže. Překrásné místo na Rabštejnsku, takový schovaný ráj na zemi a uprostřed něj v malém údolíčku nad potokem dlí malý čundrácký přístřešek, uvnitř střechy díra na kouř z ohně, nad ohništěm rošt. Matyáš nadšen. Vaří polévku z borových větviček, Terezka bloumá po lese a já spokojená a vybavená buřty z www.nakupzfarmy.cz....

Vybírejte kvalitu

Mám ráda kávu. Krásně voní a kvůli té vůni já ráda chodím do kaváren. Vždycky jsem záviděla Francouzům ty jejich kavárny na ulicích, se čtyřma židličkama vystrčenýma na chodníku. Sedí, pijou, čtou noviny. Francouzi umí žít… Já jsem jí vždycky pila jako capuccino nebo latte. Když jsem se před lety začala věnovat výživě, bylo mi jasné, že i moje káva...

Jedna nanuková poznámka na léto

Děti mně ukecaly, ať jdeme na nanuka. Venku svítí sluníčko, zvažuju, jestli se na sebe budeme zlobit, protože jim to (zase) nedopřeju anebo jestli se pro jednou svět nezboří. Cestou potkáváme rodinku se dvěma dětmi a všichni si spokojeně šmakují na nanuku Magnum. No tak jo. Jásají, až se jim hlavičky natřásají. A maminka je jednou taky hodná. Nebudu si...

Úkrok stranou

Tak už vím, jak je to o kousek dál. Zkráceně tomu říkám „úkrok stranou“. Představte si, že se živíte tím, že lidem vyprávíte, jak je důležité pro jejich zdraví, aby se v zimě necpali cukrovím a mandarinkama, když chtějí maso, aby pro něj nechodili do supermarketu. Představte si, že v sobě nesete tisíce malých drobných souvislostí, týkajících se jídla a výživy...

Okénko jedné obyčejné výživové poradkyně

A je to. Můj šestiletý syn se vzbouřil. Zelenina je pro něj sprosté slovo. Babičce pláče na rameni, že chce, aby maminka vařila stejně jako ve školní jídelně (maminka se radši nedívá na jídelní lístek u družiny, protože by dennodenně propadala zoufalství). Ještě před večeří protáhne čumák na můj indický dahll s rýží basmati (který vždycky jedl s chutí) a prohlásí, že...

Melta po Babičce

Mám 92 letou babičku. Úplně zdravou. Pravidelně přicházím s pytlíkem bílých rohlíků a nacházím ji ohnutou u odpadkového koše (předklon v úhlu, který ani já nezvládnu a to se považuju za člověka v kondici). Zavazuje pytlík se svými třemi slupkami od banánu a brambor a říká: „Kačul, to víš, já už na ty záda a na ty kolena nemůžu…“ Moje babička byla fantastická kuchařka. Její vepřo...